Co je zrovna "in" ...


Uprostřed sezóny...

   Tak nám před několika dny vypuklo léto. Nejenom astronomicky, ale i meteorologicky.
A co tomu říkají kaktusy? Zcela evidentně se tváří spokojeně. Tepla není nikdy dost, obzvláště v našich zeměpisných šířkách. Samozřejmě bráno z pohledu kaktusu, uvězněného pod málokdy čistým sklem nějakého skleníku. A tak jsou v těchto dnech parapety propůjčeny přehlídce barev. Škoda, že jen propůjčeny. Je tedy na nás, jak nejlépe si vychutnáme to nedlouhé období hojnosti. Pěstitelé Lobivií vědí nejlépe, o čem je řeč. Snad je to od Přírody tak trochu naschvál, že právě ty nehezčí květy Echinocereusů či Lobivií vydrží být svěží jen tak krátký čas. Zaníceného kaktusáře by to však nemělo zarmoutit, ale naopak ponouknot k větší píli, aby tu příští sezónu bylo těch květů ještě více. V tomto krásném období jsou v plném květu zástupci rodů Astrophytm, Turbinicarpus, Parodia  či Gymnocalycium , ale stále ještě kvetou některé Mammillaria a Rebutia . Z malokvětých mamilárií už většina splnila letošní závazek a v květu zůstávají známí vytrvalci, jako Mammillaria bocasana, M. prolifera, M. puberula . Postupně rozkvétají zářivě žluté květy Notokaktusů, Kopiapoí ale i dalších "Čilenců", jak se v kaktusářské hantýrce souhrnně říká tvrdým jihoamerickým rodům jako Neochilenia, Horridocactus, Arequipa, Thelocephala, Copiapoa  či Neoporteria , které se vyznačují tvrdým pevným tělem, výrazným otrněním, zajímavými květy a hlavně obtížnějším pěstováním. Zároveň také většina z nich velmi pomalu roste, takže bývají ve sbírkách i dosti ceněny..
letní přehlídka barev ...
Mammillaria baumii Aylostera muscula

   V období letních dnů, kdy teplota vyšplhá nad 25 stupňů, musíme být mnohem opatrnější a předvídavější, než vezmeme konývku s vodou. Zalévání je pro rostliny mnohem výhodnější a bezpečnější v období, kdy se ochladilo a teprve v několika dalších dnech se očekává opět oteplení a sluníčko. Ty dva až tři dny relativně zamračenějšího počasí postačí rostlinám, aby vodu dokonale využily a napily se. Určitě nelze doporučit zalití ve velmi teplých dnech, i když si lze od pohledu myslet, že kaktusy vodu nutně potřebují. Sluncem rozehřátá a dobře promočená zemina nadělá více škod, než užitku. Řepovité kořeny mnoha, převážně měkkomasých druhů, toto přímo nesnáší. Kaktusáři říkají, že se rostliny "podpaří". V lepším případě pak rostlina přijde o kořeny a v tom horším je hniloba rychlejší a rostlina zahyne. Taktéž některé z jihoamerických rodů jsou na "podpaření" choulostivé. Opět jde o druhy, které normálně tvoří mrkvovité, či jinak ztloustlé kořeny z rodů Rebutia, Sulcorebutia, Aylostera, Mediolobivia, Lobivia , ale i některé z Gymnocalycium   či Weingartia . Pokud se tedy očekává období výrazně vyšších teplot, raději zálivku vynechat a co nejvíce větrat. Po další zálivce rostliny vše rychle dohoní.
letní přehlídka barev ...
Aylostera fiebrigii Mammillaria arroyensis Rep 1054

   Jsme uprostřed sezóny a je tak čas na zajištění si dalších generací našich oblíbených rostlin. Jen malé množství druhů je samosprašných, tedy vytvoří semena samovolně bez zásahu pěstitele, nebo všudypřítomného hmyzu. Pěstitel si tedy musí dobře ohlídat, které rostliny se chystají kvést, aby mohl květy opylit. Začínající kaktusáři musí také pamatovat na to, že k získání semen musí vlastnit alespoň 2 geneticky odlišné rostliny téhož druhu - tedy rostliny vyrostlé ze semene, nikoliv odnože pocházející z téže jedné rostliny. Mnoho trsovitě rostoucích druhů bylo, a asi i dále bude, u nás množeno výhradně odnožemi a proto je dnes potíž získat 2 odlišné rostliny (klony). Jmenovat můžeme Aylostera albiflora, Ayl. fabrisii, Mammillaria prolifera   a našly by se další. Občas se nám může stát, že zastihneme květ už poněkud zavadlý a šanci na získání semínek tak s povzdechem odsouváme na další rok. Ne vždy je ale pozdě. Předpokladem je, že na druhé rostlině je květ ještě "v plné síle". Pak se často ještě podaří opylení blizny v uvadajícím květu. Obráceně to již nejde, protože pyl už bývá slepený. Dobrým zvykem, který však není bohužel rozšířený, je opylované rostliny umístit na oddělené místo, třeba i domů za okno. A to proto, že vždy se nám do skleníku dostane nějaký ten hmyz a ten nerozlišuje ani druhy, ani rody, ani zákony a často pak nad čerstvými semenáčky jen kroutíme hlavou. Ne vždy se dají kříženci snadno rozeznat a vyřadit, měli bychom proto dělat vše, aby z našich výsevů vyklíčilo to, co očekáváme a ne směsice čehosi, co nám moc radosti neudělá, v horší variantě se šíří dál jako čistý druh.

Tak tedy hurá do skleníku, opylujte, vysévejte, množte (se)
ať je kaktusů a kaktusářů stále dostatek ...



úvodní stránka