Autor : Martin Líbal
-Článek otištěný v časopise KAKTUSY 2009/2.
Tento článek vznikal postupně v průběhu let a byl pečlivě upravován dle nových zjištěných faktů a také, aby jeho celkové vyznění bylo co nejserioznější vzhledem k jisté žertovné nadsázce použité při popisování historie vzniku uvedené mutace. Bohužel tento článek nebyl otištěn v přesném znění, jak byl napsán, ale s určitou redakční úpravou bez konzultace s autorem.
Vzhledem k tomu, že uplynul již rok od jeho otištění a následnou korespondenci považuji za uzavřenou, rozhodl jsem se publikovat tuto záležitost na našich webových stránkách v celém rozsahu.
Modře - doplněný text redakcí
Červeně - odstraněný text redakcí
plné znění původního článku :
Mammillaria guelzowiana cv." Zrzka"
Historie rostlin, o nichž bude řeč, sahá do května 1974, kdy jsem se zúčastnil nepovedeného výletu za kaktusy do tehdejší NDR. Při návratu z něho nás tehdy na přechodu ve Warnsdorfu odbavovala mírně řečeno nesympatická na zrzavo odbarvená celní úřednice, nemající pro náš ušlechtilý koníček žádné pochopení. Vzniklý incident skončil tehdy zabavením všech rostlin, které němečtí celníci v autě našli. Jejich bedlivému zraku naštěstí unikl papírový sáček na zadním okně, který zřejmě považovali za svačinu. Tento sáček ale skrýval několik semenáčků kaktusů a mezi nimi také dva úmyslně vybrané rozdílné semenáčky Mam. guelzowiana, a to s normálními a s krátkými háčky. Tyto semenáčky dospěly, vykvetly a daly semínka, ze kterých jsem vypěstoval generaci semenáčků, mezi nimiž se objevily rostliny bez háčkovitých trnů. Z těchto rostlin jsem měl radost a dokonce jsem pro ně vymyslel japonsky znějící název "NEMAHAKI". Bohužel, jak rostliny dospívaly, začaly se i u nich sem tam vytvářet háčkovité trny, takže jsem je přejmenoval na "TAKIMAHAKI" a dále jsem je nemnožil.
Z původních rodičů jsem občas sklidil nějaká semínka, která jsem většinou rozdal. Jeden ze sáčků s těmito semínky dostal př. Petr Zeman z Verneřic. Také on vypěstoval populaci s "NEMAHAKI" , ale jako správný fanda na mamilárie pokračoval v dalším množení. Rodičovskou skupinu tří rostlin nesestavil, jak bývá zvykem, ze standardních rostlin, ale zařadil do ní také právě ony "NEMAHAKI". A výsledek byl opravdu překvapivý. Šest semenáčků vypěstovaných v další generaci, což byla zhruba pětina, měla místo typických bílých vatovitých okrajových trnů tyto vybarvené krásně zrzavohnědě. Jak je patrné z fotografie, čtyři z nich mají toto vybarvení velice syté a dva jsou znatelně světlejší.
Za těchto okolností vše nasvědčovalo tomu, že se zřejmě jedná o recesivní mutaci jednoho genu, která rozšířila aplikaci hnědého barviva ze středových háčkovitých trnů na vatovité okrajové trny. Předpokládali jsme,že původním heterozygotním nositelem mutace hnědého zbarvení je zmíněný "propašovaný" semenáček s krátkými háčky a že zkrácení či dokonce ztráta háčkovitých trnů je právě projevem onoho heterozygotního stavu. Aby se toto dalo prokázat, bylo nutno vypěstovat potomstvo sytě vybarvených rostlin, což Vzhledem k ochotnému kvetení a tvorbě semen jsme doufali vypěstovat potomstvo sytě vybarvených rostlin nebyl až tak velký problém.
Po vyklíčení semen nás ale čekalo nepříjemné překvapení. Naše předpoklady se naplnily v tom smyslu, že všechny semenáčky v této generaci jsou hnědé, ale ani jeden ze semenáčků se nevybarvil po rodičích sytě hnědě. Rostlinky mají vesměs kratší, více zkadeřenou vlnu nahnědlé barvy a velmi krátké háčkovité trny. V podstatě jsou identické se svými "tetami". Tento stav bohužel nedokážeme se svými elementárními znalostmi biologie a genetiky vysvětlit, natož inteligentně okomentovat. Nezbývá, než se držet tohoto konstatování a v skrytu duše doufat, že se někde vloudila chybička a že při opakovaném pokusu budeme úspěšnější a podaří se nám získat tmavší rostliny i v další generaci.
Jsem si zcela jist, že se najde dost "odborníků", kteří rezolutně prohlásí, že se jedná o křížence. Ale bohužel neřeknou čeho. Ona totiž Mam. guelzowiana se jen tak s něčím nezkříží, a to ani se svou rodnou sestrou, za níž bývá považována Mam. longiflora. Pokud tyto rostliny vzájemně opylíme, což se nám vzhledem k rozdílné době kvetení jen tak nepovede, nedočkáme se žádného efektu, a to ani opožděného zavadnutí semeníku natož semínek. Proto Přestože rezavohnědé formy jsou známy i v přírodě, a to konkrétně na lokalitě jižně od Rodea v Durangu a jsou popsány jako var. robusta, jsem spíše ochoten uvěřit, že tato říkejme tomu "mutace" vznikla jako následek "uřknutí" propašovaných rostlin onou zrzavou úřednicí, než tomu, že do jejich předků někdo něco přikřížil.
Dalším problémem je, jak vzniklou mutaci regulérně pojmenovat. Z hlediska botanické systematiky se totiž jedná o kultivar, čili rostlinu odlišnou od jedinců vytvářejících přírodní populaci, tudíž není žadoucí opatřit ji latinsky psaným taxonem jakékoliv úrovně. Přitom je nutno připustit, že tato mutace by mohla vzniknout a úspěšně vegetovat i v přírodě. V tomto případě by nic nebránilo pojmenovat ji např. f. brunescilanata čili "s hnědnoucí vlnou", což by vystihovalo další zajímavu vlastnost této mutace, a to, že zabarvení vlny se sezónně mění. V plné vegetaci je vlna zářivě oranžovohnědá zejména v blízkosti areol. V době vegetačního klidu vybarvení ztmavne až na čokoládově hnědou. Tato změna není optickým klamem způsobeným zhoustnutím vlny při zavadnutí stonku! Jelikož při pojmenování kultivaru je lépe se podobným popisným názvům vyhnout, i když např. cv. "Brunescilo" by neznělo špatně a bylo by i zcela regulérní, rozhodli jsme se jako správní vlastenci pro české cv. "Zrzka". Pod tímto pro nečecha jazykolomným jménem se sice bude těžko šířit do světa, ale o tom, že se určitě rozšíří navzdory nepřátelům kultivarů a podobných zvrhlostí, nemůžeme pochybovat. Vypěstované semenáče jsou dostatečně vitální a ochotně kvetou květy, které jsou dokonce o něco větší než květy standardních rostlin. Navíc je možno předpokládat, že v této kulturní populaci se objeví ještě další mutace, a to kromě již uvedeného cv. "Nemahaki", kde je to jen otázka trpělivé selekce potomstva již existujících rostlin.
Na tuto úpravu textu jsem reagoval takto:
Vážená redakce časopisu "Kaktusy"
Velice mile mě potěšilo, že jste můj příspěvek o zrzavé Mammillarii guelzowianě otiskli tak rychle. Bohužel vůbec mě nepotěšilo, jak jste do textu zasáhli. To, že jste z textu vypustili pasáže týkající se zřejmých genetických vazeb u této mutace, bych byl schopen tolerovat. Ale to, že jste vsunuli do textu: " Přestože rezavohnědé formy jsou známy i v přírodě, a to konkrétně na lokalitě jižně od Rodea v Durangu a jsou popsány jako var. robusta,..." považuji za nehoráznost.
- Za prvé: Uvedená varieta se nejmenuje robusta, ale robustior.
- Za druhé: Varieta robustior se od původní guelzowiany neliší barvou okrajových vatovitých trnů, ale tvarem a uspořádáním trnů středových.
- Za třetí: Pokud opravdu existují na uvedené lokalitě rostliny s hnědými vatovitými trny, já o nich nevím. Kdybych o nich měl nějakou informaci, uvedl bych její zdroj a provedl porovnání.
- Za čtvrté: Vložená věta je v rozporu s jinými výroky v textu.
Navíc jste citovaný nesmysl uvedli v obou cizojazyčných souhrnech jako klíčovou informaci.
A to všechno pod mým jménem!
Pokud jste shledali v mém textu závažné nedostatky, měli jste mi článek vrátit k přepracování nebo se k článku vyjádřit formou redakčního doplňku.
| V Děčíně 10.6.2009 |
S pozdravem |
|
Martin Líbal |
Ze strany redakce následovalo toto sdělení:
Vážený pane Líbale,
dostal jsem Vaši reakci na Váš článek. Rád bych krátce vysvětlil pár skutečností a věřím, že svůj negativní postoj změníte.
Stejně jako Vy i redakce je zodpovědná za kvalitu článků. Práce redakční rady není zasahovat do autorových názorů, tam nese autor kůži na trh sám, ale na drobné korektury a chyby. Pokud jsou chyby formálního rázu, není důvod autorovi posílat článek ke korektuře. Opravy zásadního rázu vždy s autorem konzultuji sám já, nebo někdo z redakční rady. Všichni autoři tento postup bez problému respektují - Josef Bušek, Olda Fencl, Zlatko Janeba, a mnoho dalších bez problémů přijímají opravy a úpravy svých textů - vlastně to je důkaz, že články někdo čte a zabývá se jimi.
U Vašeho článku jsme doplnili informaci o var robusta – za chybný název se omlouvám a oprava bude uveřejněna v čísle 3/2009. Znění oprav Vašeho článku jsem 13.3. všem včetně Libora poslal- bohužel i s chybným jménem var. robusta. Neznám vše a jméno robusta jsem převzal na doporučení pana Halfara, který chybu vytvořil. Podle mě jsem do textu pouze vložil informaci, že zrzavé zbarvení se u guelz vyskytuje a text dále pokračuje, že autor své rostliny s touto varietou neztotožňuje, tedy smysl Vašeho sdělení se nezměnil. Stejně tak jsem opravil informaci o recesivním homozygotu, která byla evidentně chybná – jsem molekulární biolog a zde byla oprava nutná. Jak vidíte s každým článkem, i s Vaším se před tiskem pracuje, abychom se vyvarovali chyb, bohužel jsme ve Vašem případě chybu nechtěně vytvořili.
Doufám, že toto vysvětlení je pro Vás postačující a budu se těšit na další články
S pozdravem
Petr Pavelka
vedoucí redakční rady časopisu Kaktusy
Ps. Doporučuji zasílat Vaše příspěvky na mu mailovou adresu, případně mi je posílejte v kopii, abych byl v čas informován o nových příspěvcích.
Vyjádření redakce na stránkách časopisu jsem nepožadoval, a tak ani žádné nebylo. Z čehož plyne, že v očích pozorného čtenáře jsem zůstal hlupákem já.
Vzhledem k tomu, že na článek nebyla ze strany čtenářů žádná odezva, lze soudit, buď článek nikdo pozorně nečetl nebo spíše nikoho publikované nesmysly natolik nezaujaly. Teď jenom trnu, zda se někde oficiálně neobjeví nový taxon:
úvodní stránka