V ČEM PĚSTOVAT KAKTUSY

aneb PEDOLOGIE HRNKU.

 

    Pedologie je základní vědou v zemědělství, lesnictví a příbuzných oborech, neboť se zabývá půdou, a to nikoliv stranickou ani tou, co máme pod střechou, ale tou, po níž nejen šlapeme, ale na níž se snažíme něco vypěstovat. Stručně řečeno, zabývá se vývojem půdy a jejími fyzikálními, chemickými a biologickými poměry.

   Proto je nutno pojem „Pedologie hrnku“ brát jako určitou nadsázku, neboť v květináči se odehrávají poněkud jiné procesy, než ve volné půdě. Jde zejména o to, že zatímco ve volné půdě probíhá téměř neustále proces zúrodňování rozkladem organických částí, v květináči převažují procesy spíše degradativní, kdy rostlina neustále odčerpává živiny, které musíme doplňovat umělým hnojením.

   V čem se dají kaktusy pěstovat a v čem se nedají pěstovat.

Kaktusy a ostatní rostliny nelze pěstovat v hlíně, neboť hlína jest materiál pro sochaře, hrnčíře, cihláře a hrobníky. Pro materiál, který dáváme do květináčů, používáme obecný název substrát. Tím myslíme sypký materiál, který ani nemusí žádnou půdu obsahovat.

 

   Substráty, či přesněji řečeno jejich složky, používané pro kaktusy:

 

1)  Čistá rašelina (nebo také rašelina s příměsí kokosových vláken pro lepší smáčivost).

-          v tomto substrátu se běžně pěstují kaktusy ve velkopěstírnách, a to z důvodů výhod:

        a) – je lehký, čímž se šetří náklady na dopravu

        b) – je ekologický – neprodané rostliny lze likvidovat i s květináči a substrátem spálením v běžných topidlech

        c) – je čistý z hlediska fytopatologického – rostliny v něm lze převážet bez zvláštních karanténních opatření.

       d)  – je čistý z hlediska manipulace (nepráší, není alergenní)

       e)  – má vhodné fyzikální vlastnosti díky vláknité struktuře – je vzdušný, není spékavý, nesplavuje se.

       f)   – má vhodné chemické vlastnosti - je kyselý (pH≤5), čímž usnadňuje rostlinám příjem živin (hnojiv). 

         -            nevýhody:

       a)  - špatná smáčivost po úplném vyschnutí – např. po suchém zimování.

– rychlá degradace – po dvou sezónách se začne rozpadat, zmenšovat objem a začínají se v něm množit patogenní mikroorganizmy zejména houby. Začíná to obvykle plísněmi rodu Botrytis, neboť tyto nejlépe snášejí kyselé prostředí. Rašelina v podstatě není humus. Humus vzniká teprve jejím rozkladem

       b)  – je oblíbeným prostředím pro mušky smutnice (Sciara) a jejich larvy. Tito škůdci infikují měkké části rostlin bakteriální hnilobou a rozkládající se tkání se živí.

 

2)  Kompost – substrát s maximálním podílem humusu a tím i přirozených živin.

Vlastnosti jsou velice rozdílné, dané výchozími surovinami a vyzrálostí.

      A) - průmyslově vyráběné komposty a kompostové substráty. Obsahují velké množství        nezfermentovaných částic (rašelina, kůra, štěpky, piliny ap.), které jsou ale osídlené ušlechtilou půdní mikroflórou, v což můžeme (?!) doufat a což je předpokladem neškodného jejich rozkladu. Nejedná se v žádném případě o vyzrálý kompost, a tak správnější název pro tento substrát by byl „ fermentát“.

      B) – „amatérsky“ vytvořený domácí kompost.

Pokud je vytvořený z kvalitního hnoje (nejlépe slamnatého kravského) a posekané trávy bez štěpky a jiných dřevních zbytků a hlavně dostatečně vyzrálý, je vynikající složkou všech výživných substrátů. V takovémto fajnovém kompostu se také vyvarujeme kompostování uhynulých kaktusů, shnilého ovoce a zeleniny a pokud možno i spadaného listí, pokud toto neprošlo drtičkou. Pokud není kompost výše uvedené kvality, můžeme jej použít bez obav pouze pro epifytní kaktusy a s opatrností pro nejodolnější podložky.

 

3)  Písek  -  Říční písek nebo praný kopaný je vhodnější, neboť obsahuje minimum jílovitých částic, a tudíž je méně spékavý. Říční písek má složení závislé na geologických a ekologických poměrech příslušného povodí a může být i znečištěn částicemi industriálního původu (kovy, plasty, asfalt, atd.), ale i ropnými či jinými chemickými produkty. Kopaný písek v nepraném a netříděném stavu má velmi rozdílné vlastnosti právě díky jílovitým složkám. Jílovité složky jednak způsobují spékavost písku, jednak určují chemické vlastnosti písku, neboť mohou mít jiné složení než větší frakce. Jílovité složky jsou důležité ve směsných substrátech, kde jsou použity humózní složky. Mají totiž schopnost na svém povrchu zadržovat ionty živin, které se tak nevyplavují zálivkou.

- výhody:

a)         - nízká cena a snadná dostupnost. Lze použít písek dodávaný obchodníky ke stavebním účelům. Nejvhodnější je tříděný praný betonářský písek.

b)         – chemická neutralita. Čím vyšší je obsah křemičitých zrn, tím je písek kvalitnější. Z tohoto hlediska je nejlepší hrubý sklářský písek. Nevhodný je písek obsahující zrnka vápence či jiných alkalických hornin.

- nevýhody:

a)         - čím je vyšší podíl křemičitých zrn, tím je nižší jeho nasáklivost. Tím se snižuje i schopnost zadržovat živiny ze zálivky.

b)         – zejména bílý sklářský písek je prostupný pro světlo, což způsobuje prorůstání zelených řas do hloubky substrátu.

 

4)  Antuka (to jest drcená terakota čili vypálená hlína) – Porézní a tudíž nasáklivý materiál. Kvalita antuky je závislá na výchozí surovině:

      A)  - antuka z použitých cihel: Tato antuka může obsahovat příliš mnoho vápna, proto není vhodné ji používat v čisté formě. Je vhodná do směsných substrátů.

      B)  - antuka z čistého střepu: Při nízkém podílu prachu je ideálním materiálem jak pro drťovou kulturu tak do smíšených substrátů.

 

5)  Drť z lomového kamene – vlastnosti má podle druhu horniny.

čedičová drť – chemicky neutrální pokud neobsahuje znělec, nevýhodou je vysoká váha.

vápencová a znělcová drť – zásaditá chem. reakce, vhodná jako přísada do směsných humusových substrátů (cca 10%).

břidlicová drť – velmi vhodný materiál

erdbrandová drť – materiál podobný antuce, méně porézní.

 

6)  Keramzit (vypálené kousky škváry obalené jílem)

Má podobné vlastnosti jako antuka, pouze je lehčí a více nasáklivý. V čerstvém stavu obsahuje určitá rezidua po vypálení, které je nutno zneškodnit propláchnutím okyselenou vodou.

 

7)  Dřevěné uhlí – Pomáhá vázat škodlivé chemikálie v substrátu. Bohužel váže také živiny, které se tak pro rostlinu stávají obtížně dostupnými.

Prodávané dřevěné uhlí na grilování obsahuje často špatně zuhelnatělé kousky, což zjistíme při drcení na potřebnou zrnitost. Nikdy nepoužíváme dřevěné uhlí z ohniště, které zmoklo nebo bylo pokropeno vodou. Toto uhlí je nasáklé hydroxidy z popela a je tudíž pro kultivační účely nepoužitelné.

 

8)  Perlit ( Agroperlit) – Vysoce porézní keramický materiál, který je v suchém stavu lehčí než voda. Velmi vhodný pro zlehčení substrátu až do čtvrtiny objemu. Snadno se při zálivce vyplavuje, proto je vhodné, zejména u substrátů s vyšším podílem perlitu, povrch substrátu pokrýt nějakou minerální drtí (nebo pískem či antukou).

 

9)  Existuje řada dalších materiálů, jako pemza, lávový štěrk, Zeolit aj.. Bohužel, jelikož s těmito materiály nemám osobní zkušenosti, tak je zde neuvádím.

 

Dále si připomeneme dva základní půdní režimy: 

A) - Aerobní režim – Půda (substrát) je dostatečně provzdušněna, voda nevystupuje nad povrch půdních částic, pórovité částice půdního skeletu jsou přiměřeně nasyceny vodou obsahující kyslík, který tak má přístup i do hlubších struktur substrátu. V půdě výrazně převládají aerobní mikroorganismy a aerobní rozkladné procesy. Anaerobní mikroorganismy přežívají v aktivním stadiu nanejvýše uvnitř dostatečně mokrých částic, díky dostatečné saturaci kyslíkem se však častěji nacházejí v dormantním stadiu. Při dalším vysychání půdy přecházejí do stadia dormance i aerobní mikroorganismy. V půdě pak většinou dochází k destrukci (rozpadu) půdních částic. Z toho vyplývá, že aerobní režim je málo stabilní a obtížně se udržuje zejména v malých objemech květináčů.

B) – Anaerobní režim – Půda (substrát) je zaplavena vodou, která pokrývá povrch všech částic, a vyplňuje jejich póry i prostory mezi nimi. Množící se mikroorganizmy rychle spotřebovávají ve vodě rozpuštěný kyslík, který je navíc také vytěsňován zplodinami produkovanými mikroorganismy (oxid uhličitý, metan, sirovodík, amoniak, aj). Přežívající aerobní mikroorganismy přechází do stadia dormance, nebo hynou. Biologické části substrátu a přítomné kořeny jsou atakovány zplodinami metabolizmu anaerobních mikroorganizmů, postupně odumírají, což představuje další přísun živin pro anaeroby a tento proces, který začne v substrátu převažovat, můžeme označit jako hnilobný. Takový režim plně vyhovuje bahenním rostlinám, naproti tomu kaktusům a sukulentům vesměs škodí.

 

 

  V čem se tedy kaktusy dají pěstovat :

 

a ) Čistě rašelinový substrát  (bez humusu a minerálních složek).

    Tento substrát používají velkopěstitelé většiny rostlin, tedy i kaktusů a sukulentů. Jelikož tento substrát neobsahuje žádné živiny, dodávají se tyto zálivkou. Kyselá reakce substrátu usnadňuje přijímání živin z roztoku rostlinami. Substrát samotný zadržuje minimum živin, tudíž jej lze proplachováním zbavit jejich nespotřebovaných zbytků. Tento substrát, a vlastně všechny substráty obsahující rašelinu, má jeden hlavní nedostatek a to, že rašelina je napadána saprofytickými houbami a následně i jinými mikroorganismy, což způsobuje její rozpad a zmenšování jejího objemu. Toto způsobuje, že rostlina se začne propadat a všelijak naklánět. Horší je, že zároveň bývá substrát infikován mikroorganismy, které pěstované rostlině neprospívají či dokonce škodí. Z toho plyne nutnost častého přesazování, kteréžto je znesnadněno tím, že od vláknité rašeliny se kořeny rostlin obtížně čistí. Zkrátka řečeno: Tato kultura je vhodná pouze pro komerční velkopěstírny dodávající pěkně nacucané kaktusy a sukulenty do sítí hypermarketů. Tam se totiž rostliny nepřesazují. Co přeroste a neprodá se, putuje do spalovny.

    Další výhodou tohoto substrátu je, že v čerstvém stavu neobsahuje žádné půdní mikroorganismy a z tohoto hlediska u něho nemůžeme rozlišovat aerobní a hlavně anaerobní režim.

b ) Rašelinové substráty   Přidání písku nebo některé drtě do rašeliny, čili vytvoření tzv. skeletu, sice zmírní ono smršťování substrátu, ale ostatní nevýhody neovlivní.

 

c ) Humusové substráty  s větším či menším obsahem „skeletu“ tj. minerálních částic větších než 2mm.

    Do této skupiny patří i tzv. „běžný kaktusový substrát“, čímž se rozumí směs zhruba třetiny zahradní země (eventuálně kompostu), třetiny rašeliny a třetiny písku či nějaké drti. U tohoto substrátu musíme vždy zohledňovat oba výše uvedené půdní režimy. Pro zdárnou vegetaci kaktusů je třeba vyvarovat se anaerobního režimu, a to i jen v části pěstební nádoby.  Tento režim poškozuje kořeny, což vede k jejich zahnívání. Dále musíme brát zřetel na počet cyklů, při nichž dochází k úplnému vyschnutí substrátu. Každé takové vyschnutí způsobuje částečný rozpad půdních částic, který je víceméně nevratný. Takový proces lze označit jako postupné práchnivění substrátu.

 

d ) Čistě minerální substráty  (substráty bez humusu a bez rašeliny).

   Pěstování v těchto substrátech bývá také nazýváno drťová kultura nebo také drťová hydroponie. Substrát tvořený obvykle směsí písku a antuky eventuálně jiných materiálů uvedených pod bodem 3) až 9) je v čerstvém stavu prakticky bez živin, které je nutno dodat rozpuštěné v zálivce. Hlavní výhodou tohoto substrátu je poměrně dlouhá trvanlivost v přijatelné kvalitě, z čehož plyne malá frekvence nutného přesazování. Toto je důležité zejména u rostlin s řepovitými kořeny a starších rostlin vůbec, které přesazování snášejí hůř. V substrátu probíhá degradativní proces spočívající v jeho znečišťování. Znečišťování substrátu má dva hlavní zdroje. V první řadě jsou to odumřelé kořeny zasazené rostliny. Ve druhé řadě jsou to odpadlé nadzemní části této rostliny, jako trny a hlavně vatovitá vlákna, které řada rostlin produkuje jako ochranu růstového vrcholu. Dále se na znečisťování substrátu podílejí odumřelá těla škůdců a nečistoty ze zálivky. Pokud je znečištění substrátu na nízké úrovni, vyskytuje se také v substrátu zanedbatelné množství mikroorganizmů ať aerobních či anaerobních. Z toho plyne, že nemusíme brát v potaz půdní režimy. Ani v situaci, kdy je substrát zaplaven vodou, nehrozí, vzhledem k výše uvedeným okolnostem, nebezpečí, které představuje anaerobní režim v substrátu obsahujícím humus. Další znečišťování substrátu představuje jeho zasolování, neboli usazování nespotřebovaných živin v pórech zrn i na jejich povrchu. Toto zasolování lze omezit pravidelným proplachováním čistou vodou a výběrem vhodných hnojiv.

   Tyto substráty jsou vhodné zejména pro starší rostliny, neboť v nich pěstované rostliny není třeba tak často přesazovat. Také rostliny s řepovitými kořeny, které též hůře snášejí přesazování, je lépe pěstovat v těchto substrátech.

e ) Z výše uvedených faktů vyplývá, že substráty s vysokým obsahem minerálního podílu (od 50% do 99,9%) nejsou vhodné, neboť spojují nevýhody obou substrátů uvedených pod body c ) a d ). V podstatě se jedná o minerální substrát znečištěný humusem.

 

Voda

Voda je rozhodujícím činitelem při výše uvedených půdních režimech. Je nutno si uvědomit, že samotná voda kaktusům neškodí. Naopak, kaktusy potřebují ke zdárnému růstu dostatek vody, prostřednictvím které přijímají živiny. Nadbytek vody způsobuje nastartování anaerobního režimu se všemi uvedenými důsledky u substrátů s obsahem humusu. Proto u těchto substrátů musíme zajistit dobrý odtok přebytečné vody po zalití. Naopak u čistě minerálního substrátu je nebezpečí vzniku anaerobního režimu minimální. Proto květináče s tímto substrátem můžeme nechat ponořené ve vodě delší dobu (třeba i několik dní).

 

Za čas a pozornost, jež jste věnovali pečlivému prostudování tohoto článku, vám děkuje a hodně zdaru při pěstování přeje