Coby spolek stejně "postižených" lidí začal náš klub, zastřešující pěstitele kaktusů a sukulentů z Děčína a přilehlých koutů Severních Čech, existovat již v 50. letech, ještě v dobách, kdy oficiálních spolků kaktusářů bylo pomálu. V té době se zdejší milovníci kaktusů scházeli pod patronací spolku kaktusářů v Liberci. Čas a okolnosti dozrály v roce 1964 k založení vlastního klubu pod jménem
"Kroužek kaktusářů při zemědělské technické škole Děčín - Libverda"
Od tohoto roku dodnes spolek prožíval léta velkého rozkvětu, ať už co do počtu členů, nebo klubové a kaktusářské činnosti, ale také léta, na která se vzpomíná se smutkem a kdy stačil jen onen pověstný poslední hřebíček a ze spolku by zbyl jen zápis v muzejních fascyklech. Zřejmě největšího rozmachu dosáhl KK Děčín v 70. a 80. letech. Nebylo problémem při pravidelných členských schůzích, konaných každý měsíc, naplnit aktivně kaktusařícími členy velký přednáškový sál. Registrovaných členů bylo v té době kolem 70. Z dnešního pohledu je to číslo těžko uvěřitelné. Poměrně velký zájem byl i ze strany mládeže, takže o potenciální následovníky nebyla nouze. Alespoň tehdy to tak vypadalo. Do dnešních dnů z nich zbyli dva ...V těchto letech se dařilo realizovat jak zahraniční zájezdy, tak i pravidelné výlety po sbírkách českých. Pravidelné červnové výstavy v 80. letech patřily zcela zaslouženě k těm nej ... Množství zajímavých jmen v knihách návštěv z těchto výstav by vydalo na samostatnou stránku.
Na jednom ze zájezdů do někdejší NDR
Jenže Čas spěchal dál. Nikdo to po něm nechtěl, ale zastavit ho nebylo lze.
A tak jsme se učili psát v letopočtu druhou devítku. Zřejmě bude asi zbytečné nějak obšírně popisovat, jak s kaktusařením na děčínsku zacloumaly první roky postsocialistického pseudokapitalizmu. Ve většině takovýchto zájmových organizací to nejspíše vypadalo podobně. Podobně špatně. Nebýt prostého entuziasmu a chuti kaktusařit prostě proto, že kaktusy jsou stále krásné a tajuplné rostliny, letitých přátelských vazeb a možná i rychlého vystřízlivění z porevolučního šoku, asi by už dnes nebylo o čem psát. Dá se říci, že se KK Děčín v první půli 90. let skoro rozpadl. Naštěstí jen skoro. Za to, že to nebylo úplně, musíme vyjádřit díky našemu současnému předsedovi Ing. Martinu Líbalovi, který dokázal s několika málo nadšenci téměř nefunkční a liduprázdný klub udržet nad hladinou a převést do období, kdy se kaktusaření opět daří, tak jak tomu bývávalo v dobách minulých. Tedy zhruba od r. 1995 kaktusaření na děčínsku znovu pozvedlo hlavu.
V posledních už dvaadvaceti sezónách se zúčastňujeme podzimních výstavních trhů v areálu Stř. zemědělské školy Libverda, konaných každý předposlední víkend v září, a současně s nimi se nám od té doby daří opět realizovat i výstavu kaktusů, složenou z toho nejzajímavějšího ze sbírek našich členů.
Problémem, který nás trápí v současnosti, je nedostatek mladých začínajících kaktusářů. Potenciálních zájemců se každý rok najde několik, ale jejich nadšení vydrží v průměru tak asi půl roku ... Škoda.
Budeme však doufat, že se i v tomto blýská na lepší časy. :o))
úvodní stránka