Foto 1
	Foto 2
	Foto 3
Turbinicarpus lophophoroides PP 207, RSM 724

Zajímavý a relativně "velkokvětý" druh, jehož charakterizuje především obtížnost pěstování. Myslí se tím samozřejmě pěstování na vlastních kořenech. V přírodě byl jeho výskyt potvrzen z vícero lokalit, z čehož plyne i jistá variabilita jednotlivých nalezištních forem. Kultura všech těchto forem se neliší a lze ji prohlásit za nejobtížnější ze všech turbinikarpusů. Mnohokrát, nespokojen s rychlostí jejich růstu, jsem si pohrával s myšlenkou poněkud tyto rostlinky "popohnat" zasazením do výživnější zeminy, kterou jiné druhy běžně snáší, ale mnohokrát byl konečný efekt stejný. Ztráta kořenů u většiny rostlin. Za spolehlivou kulturu lze považovat jedině roubování semenáčků na malé podnože. Tak jako u mnoha jiných miniatur se však roubovanci později nemohou svým vzhledem vyrovnat drobným a hustě "ovatěným" pravokořenným sourozencům. Statistika po mnoha pokusech není povzbuzující a tak jako jediný použitelný substrát mám odzkoušenu směs antuky, hrubého písku a tufu. Tato směs je chudá na živiny, takže ty je potřeba v malé míře dodávat syntetickými hnojivy. Velmi se mi osvědčilo použití granulovaných hnojiv typu Osmocote. Tento druh si evidentně libuje v zasoleném substrátu. Rostlinky rostou pomaleji, jsou ale husté, nízké a přesto po celou sezónu bohatě a opakovaně kvetou. Zálivku raději aplikovat po delších intervalech, aby byl substrát delší dobu úplně vyschlý. Přesazování se mi více osvědčilo v teplém letním období, kdy se drobná poranění rychle hojí a rostliny se do podzimu ještě stihnou napít.
Na prvním obrázku forma šíření pod číslem PP 207, a v tomto případě roubovaný semenáč. Druhý obrázek zachycuje pravokořenné sourozence v době kvetení.
Na třetím snímku jsou dvě rostliny, každá pocházející z jiného sběru a jiného naleziště. Možno tak porovnat formu PP 207 a RSM 724 (vpravo). I když se na první pohled liší, jejich květy jsou víceméně stejné. Svými vlastnostmi se nedá dosti dobře příbuzensky přiřadit k ostatním zástupcům rodu. O čemž svědčí i jeho neochota tvořit hybridní potomstvo s ostatními druhy rodu. Veškeré pokusy (alespoň tedy ty moje) dopadly neúspěšně a pokud už vznikla klíčivá semena, pak semenáčky záhy po vyklíčení hynou díky vážným genetickým vadám.

  Zpět