Turbinicarpus swobodae L 1499

Zajímavé na těchto rostlinách jsou jejich malé a zároveň spolehlivě samosprašné květy. I bez zásahu pěstitele vytváří každý květ plod s dostatkem klíčivých semen. Semenáčky jsou však v prvních asi dvou letech života poněkud více choulostivé a do dospělosti se jich moc nedopěstuje. Rostou dosti pomalu a kvetou také později, než jiní členové rodu Turbinicarpus. Obvykle až v pátem roce života. Rostliny kvetou jen s krátkými přestávkami po celou sezónu, většinou více květy najednou. Podle mých poznatků mu nevyhovuje substrát, který rychle vysychá, což je opakem jiných druhů rodu. Spíše tedy písčitý substrát s tufem či jílovitou zeminou. Rostliny jinak vypadají unaveně a obtížně se napíjejí. Pravděpodobně to bude souviset s půdními poměry na jejich likalitě v přírodě. Zde údajně rostou na sádrovcových svazích, přičemž sádrovec drží přirozenou vlhkost mnohem déle, než jiné horninové podklady.
Pro milovníky miniatur je to určitě více než zajímavá rostlina. Vzhledem k své samosprašnosti by se ale dalo čekat, že bude mnohem více rozšířen, než je tomu dosud. Stále to chce si držet generaci mladších rostlin na doplňování postupně hynoucích starších jedinců. jež často odcházejí bez zjevných příčin a většinou po zimě, začátkem sezóny. Bez květů je poněkud podobný Tur. lauii, ale o příbuznosti se nedá příliš mluvit. Oni vůbec jeho příbuzenské vazby k jiným druhům jsou stíží postihnutelné. Silně neochotně (nebo spíše vůbec ne) se kříží s jinými druhy. Potomstvo je neživotaschopné, i když semena klíčí. Jediný kříženec který se mi podařilo udržet na živu je Tur. dickisoniae x Tur. swobodae.
Na snímku jsou desetileté, bohatě kvetoucí rostliny. Před focením jsem z nich olámal asi 12 starých suchých plodů.

  Zpět