Foto 1
	Foto 2 - forma SB 269
Turbinicarpus polaskii

Spolu s Turbinicarpus klinkerianus patří k nejrozšířenějším druhům v našich sbírkách. Spolehlivě roste, velmi snadno se množí a kvete po celou sezónu opakovaně sériemi květů. Ty mají téměř čistě bílou barvu jen s nepatrným středovým proužkem. Na rozdíl od Tur. macrochele jsou však menší, nemají tak výraznou, dlouhou a růžovou bliznu a široce talířovitě se otevírají. Semena, kterých tvoří velké množství, klíčí na 100%, semenáčky rychle přirůstají a není neobvyklé, že už druhým rokem vykvetou ve velikosti sotva 1 cm. Variabilita rostlin tohoto druhu je naprosto minimální, i když v přírodě existuje několik ne příliš vzdálených populací. Rostlinky vyseté z různých sběrů jsou identické uspořádáním trnů i tvarem a barvou těla. Drobné rozdíly by se mohly najít ve tvarech květů, i když i toto je problematický znak, protože i v rámci jedné populace bývají na různých rostlinách různé. Okvětní plátky mohou být dlouze zašpičatělé až krátké a zakulacené. Blizna může být čistě bílá až růžová s laloky krátkými, ale také i 4 mm dlouhými. Zajímavé je, že některé květy jsou dosti podobné květům Tur. macrochele. S tímto druhem se také snadno kříží. Hybridní potomstvo je normálně životaschopné a vykazuje znaky obou rodičů, ale mohou mezi nimi být i jedinci, kteří jsou stíží rozeznatelní od čistokrevných rodičů. Z toho plyne nebezpečí snadného vzniku a šíření hybridních semen, pokud není věnována dostatečná pozornost přiměřené bariéře mezi rostlinami v období jejich kvetení. Navíc tyto dva druhy kvetou často ve stejnou dobu.
Po stránce pěstitelské jde o málo náročné miniatury. Spokojí se s každým hrubším a minerálním substrátem. Humus mezi kořeny sice snesou, ale lépe je se všem organickým složkám substrátu vyhnout. Osvědčená je antuka s hrubým pískem a malým množstvím jílovité zeminy. Zálivku mají raději (asi jako všechny turbinikarpusy) nárazovou ale vydatnou. Jen na jaře, kdy jsou rost. dehydrované (vysušené), je potřeba zalévat několikrát jen málo a postupně, jinak se napijí tak rychle, že dojde až k prasknutí těla. Speciálně tento druh je k tomuto nejvíce náchylný. Během léta rostliny vykvétají hromadně a to většinou po období sucha následované vydatným zalitím. Na obrázku jsou poměrně staré pravokořenné rostliny.

  Zpět