Turbinicarpus macrochele

Fotografie tohoto druhu doprovázejí různé kaktusářské publikace od "dávných" dob. Z části proto, že je to jeden z nejdéle známých druhů a z části proto, že se také celkem snadno pěstuje a rozmnožuje. Nakoukneme-li do historie, zjistíme že byl popsán jako třetí v pořadí v rámci druhu (v r. 1931 ovšem v té době ještě jako Echinocactus) ale zároveň to byl první druh, který bylo možno celkem snadno množit a udržet vkultuře. O jeho dvou předchůdcích ani několika následnících se to říci nedá a tak se Tur. macrochele stal jakýmsi vzorem tzv. Mexických miniatur. Zcela určitě to platí i dnes a pro pěstitele s nedostatkem prostoru, ale kteří mohou nabídnout dostatek slunce a tepla, je celý rod Turbinicarpus velmi vhodný. Rostlina na fotu je asi 10 let stará, pěstovaná ve směsi antuky a tufu. Rostliny časem tvoří velký řepovitý kořen, pomáhající rostlinám přežít dlouhá období naprostého sucha. Vyobrazenou rostlinu (a několik dalších) jsem musel v této sezóně přesadit do většího květináče, protože ten stávající rostlina po prvním zalití roztrhla! Pokud mluvíme o trhání a zalévání, je nutno připomenout jednu nepříliš dobrou vlastnost, kterou se vyznačují všechny druhy s výrazně řepovitými kořeny obzvláště Tur. pseudomacrochele, Tur. macrochele, Tur. polaskii a Tur. klinkerianus. Po zimním půstu jsou dehydrované rostliny totiž schopny naráz nasát tolik vody, že se jejich těla vertikálně trhají. To několik dalších let působí neesteticky a trhlina může být vstupem pro houbovou infekci. Proto se první dvě jarní zálivky musí provést tak, že rostlinám dáme (lépe odspodu) jen malé množství vody a až teprve později, kdy jsou rostliny evidentně v růstu a již mírně napité jim dopřejeme maximum vody. Většinou po takovéto vydatné koupeli rostliny hromadně vykvétají, což se opakuje u tohoto druhu vlastně po celou sezónu. Květy se snadno opylují a tvoří množství semen, která nejlépe čerstvá klíčí na 100%. Semenáčky dobře rostou, snesou i výživnější zeminu a často už třetím rokem po výsevu kvetou. Přestože se tento druh vyskytuje na několika lokalitách, jsou si tyto nalezištní formy velice podobné a těžko rozlišitelné. Je proto potřeba rostliny z různých sběrů držet odděleně, aby se navzájem neopylovaly a nebyla tak šířena naprosto bezcenná semena.

  Zpět